Svatba v Trogiru v Chorvatsku – rozhovor se skutečnou nevěstou

Přinášíme Vám rozhovor s Hankou, skutečnou nevěstou, která se vdávala u moře v Chorvatsku.

Od její svatby v Trogiru před pár dny uplynulo šest let a tak jsme se rozhodli, že ji vyzpovídáme a zeptáme se jí na to, jak svou svatbu v Chorvatsku prožívala.

Pro svůj Velký den si vybrali datum 14. 6. 2014, takže naše první otázka směřovala k tomu, zda to byl záměr nebo náhoda?

Ono to tak prostě vyšlo. Nechtěli jsme svatbu uprostřed léta, ale právě spíš na jeho začátku, kdy není ještě tolik teplo. Obecně nevyhledávám slunění, takže půlka června byla ideální volbou.

Proč jste se rozhodli pro svatbu v zahraničí?

Šli jsme na to v podstatě vylučovací metodou – odbourávali jsme postupně věci, které jsme nechtěli.

Původně bychom na svatbu museli pozvat alespoň 200 lidí, což je na nás opravdu hodně. Ani jeden jsme se na tolik pozornosti necítili a také by bylo pro nás stresující všem vyhovět. Naše svatba by musela mít určitou úroveň a atmosféru, což by byl pro nás příliš velký závazek.

Já bych se nejraději vdávala někde na louce u lesa, neformálně a s drobným občerstvením, ale to zkrátka nešlo.

Zpočátku jsme si říkali, že bychom udělali maličkou svatbu jen s nejbližšími v Česku a všem bychom to potom oznámili. Měli jsme i menší rozpočet, což jsme museli vzít v úvahu.

Díky naší práci jsme hodně cestovali do zahraničí a tak jsme nakonec došli k tomu, že se prostě vezmeme někde u moře. Vlastně to bylo naprosto geniální řešení.

Jaké jsou nejčastější důvody pro svatbu v zahraničí najdete v tomto článku. 

Proč jste si vybrali zrovna Trogir?

Můj manžel si tehdy moc přál moře a modré nebe.

Protože jsme chtěli na naší svatbě rodiče, potřebovali jsme vybrat nějakou destinaci, která je blízko hlavně s ohledem na jejich věk a pohodlí.

Chorvatsko máme rádi a často tam jezdíme. Trogir jsme navštívili již dříve mnohokrát a moc se nám tam líbilo. Takže svatba v Chorvatsku v Trogiru byla jasnou volbou. 

Kolik hostů jste nakonec na své svatbě měli?

Devět a pejska. Bylo to moc příjemné, protože jsme měli čas i prostor se všem věnovat a popovídat si. Pro naši svatební hostinu jsme si vybrali restauraci, kam se rádi vracíme. Každý si vybral z menu, na co měl chuť. Atmosféra byla uvolněná, nestrojená, taková jakou jsme si přáli mít.

Vyšlo vám počasí?

Trochu nám dopoledne sprchlo štěstí, ale jak to ve Středomoří bývá, mraky se rychle rozehnaly a svítilo nám nakonec sluníčko. Trogir se vylidnil, ale sem tam jsme potkali pár lidí, kteří nám vždy s radostí zatleskali a popřáli všechno nejlepší. Bylo to strašně hezký.

Uvažovali jste nad svatbou v exotice?

Ani ne. Nejsem totiž vyloženě typ pro exotiku. I když jsem několikrát navštívila Mauricius a mám jej moc ráda, nedokázala bych si představit samu sebe jako nevěstu na pláži, prostě se ve svatbě na pláži nevidím. Naopak Středomoří je mi blízké. Navíc kvůli hostům a pejskovi jsme si přáli bližší destinaci.

Jak myslíš, že vnímal vaši svatbu ženich?

Bylo na něm vidět, že si to užívá, že se cítí příjemně. Hlavně byl na místě, kde to má sám moc rád a vyplnilo se mu i přání o modrém nebi a o moři.

Myslím, že si to užil víc, než kdybychom se brali v Česku, kde by se, podle svých slov “cítil jen jako nastrojený panák do počtu k nevěstě.” Takto jsme byli oba stejně důležití a bylo to takové intimnější. Samozřejmě co člověk, to jiný pohled. U nás to bylo takto.“

​Rozhovor s Hančiným ženichem si můžete přečíst zde.

Člověk s odstupem času získá trochu jiný pohled na věc, takže se nabízí otázka, jestli bys něco ohledně své svatby změnila?

Nezměnila bych vůbec nic.

Měla jsem krásné šaty, přesně takové jsem si přála. Vybrala jsem si i pohodlné střevíčky, protože jsem věděla, že v rámci focení budeme více chodit. Když nad tím tak víc přemýšlím, asi bych ocenila i svatební fotografování s dronem, které v té době ještě nebylo možné a skoro nikdo ani nedělal.

Teď mě napadá, že kdybych mohla něco změnit, určitě bych si dopřála více volna, protože jsem v tu dobu měla spoustu práce a byla jsem hodně unavená. Myslím, že bych si svatbu víc užila.

Ze svatby máte tedy svatební fotografie i video?

Ano, máme oboje. Videa máme dvě – krátké, jen takový videoklip, a dlouhé. Video určitě doporučuji, protože díky tomu, že jsou lidé v pohybu, zcela jinak zachycuje emoce než fotografie.

Vzpomínáte někdy s manželem na vaši svatbu společně?

Udělala jsem si ze svatebních fotek takovou fotoknížku, sem tam na ni některý z nás narazí a začne v ní listovat. No a ten druhý se ihned přidá a vzpomínáme spolu na to, jaké to bylo, co jsme prožili, co se stalo. Často se i zasmějeme. Vlastně se zastavíme a přeneseme se v čase.

A co svatební místo, vybrali byste si teď nějaké jiné?

Určitě ne.

Jsme oba velmi rádi, že jsme se vzali v Trogiru, protože se tam kdykoliv můžeme snadno vrátit a prožít znova takové to naše zastavení a romantické chvíle.

Někdo se zas letí vzít do exotiky s tím, že se tam už třeba nevrátí. Prostě si dopřeje jednou za život něco naprosto fantastického.

Jak jsem již řekla dříve, nejsem takový ten plážový typ nevěsty, takže jsem byla za Trogir šťastná.

Snila jsi už jako malá o své svatbě, jaké budeš mít šaty a tak?

Nebyla jsem typická nevěsta, vůbec jsem si nepředstavovala samu sebe, jak budu jednou ta princezna.

Nejdřív jsem si říkala, jo, vezmeme se, ale potom v ten svatební den jsem si uvědomila, jak moc je pro mě důležité, že svatbu můžu prožít.

Řekli jsme si během obřadu taková osobní vyznání, která jsme si napsali každý sám, nebyly to vyloženě sliby. Pořád jsem to oddalovala, nakonec jsem si ve svatební den přivstala ve čtyři ráno, abych to své sepsala. A jak jsme si je při obřadu říkali, bylo to strašně krásný, dojemný a v ten moment jsem si uvědomila, jak je ta svatba důležitá i pro mého muže.

Je něco, co bys ráda ostatním nevěstám, které svatba ještě čeká, vzkázala?

Je zásadní, aby svatba byla taková, jak si přejete.

Vůbec to nemusí být daleko nebo drahé. Prostě abyste se v tom viděly a hlavně, aby to nebylo ošizené.

Ráda na to vzpomínám, hlavně jak je život složitý, nejen ten partnerský. Potom se vždy podívám do té fotoknihy a jsem šťastná, že jsem se tehdy nezanedbala, užila jsem si to, slušelo mi to. V podstatě je jedno, jestli se jedná o právně platný obřad, jde o obřad jako takový, který dva lidé, kteří se milují, prožijí spolu.

Děkujeme Hance za milý rozhovor. Gratulujeme k výročí a přejeme jí i nadále spokojené manželství plné lásky, štěstí a vzájemného pochopení.

Použité foto: archiv YachtWedding.com