Rozhovor s ženichem o jeho svatbě v Chorvatsku

Petr si vzal svou krásnou manželku před šesti lety v chorvatském ostrovním městečku Trogir.

Ve svatební den jim pršelo štěstí a na Petra čekalo i dobrodružství.

V tomto článku se dozvíte, jak vnímal svatbu v zahraničí a proč to pro něj byla ta nejlepší volba.

Proč jste se rozhodli pro svatbu v zahraničí?

Upřímně jsem se vždy děsil tradiční svatby s mnoha hosty třeba na nějakém zámečku, kde bych měl hrát roli prince, kterým nejsem.

Nic proti tradičním svatbám, jen pro mě osobně v roli ženicha v tom není nic, s čím bych se mohl ztotožnit a přes veškerou snahu bych si to opravdu neužil. Byla by to pro mě jen společenská nutnost, kterou bych musel nějak přetrpět a ne vzpomínka, ke které bych se rád vracel. Nejsem zrovna svatební a oslavový typ.

Se ženou jsme se velmi rychle shodli, že tato cesta není pro nás, protože oba dva preferujeme spíše přirozenou komorní atmosféru. Desítky či stovky hostů s pentličkami, kde bychom my dva byli hlavním předmětem zájmu, bych snad ani nepřežil.

Proč jste si pro svatbu vybrali Chorvatsko?

Důvodů pro svatbu v Chorvatsku bylo hned několik. Oba dva máme rádi Dalmácii, kam se každý rok vracíme na naší jachtě.

Pro mou ženu bylo tenkrát velice důležité, aby se obřadu mohl zúčastnit i její pejsek, který by cestu letadlem někam do exotiky nezvládl. I když musím přiznat, že jsem exotiku zpočátku navrhoval.

Čím víc jsme se o tom ale bavili, tím víc jsem byl pro svatbu v Trogiru nadšený. Byl jsem ve svém živlu. Hned jsem začal plánovat logistiku, vybíral, kde budeme kotvit apod. Aktivně jsem se zapojil, což bych rozhodně u přípravy tradiční svatby v Česku asi neudělal, protože mi to nic neříkalo. Ale každý to má jinak.

Proč zrovna Trogir?

Trogir jsme znali z dřívějška, je to neuvěřitelně krásné místo s výbornými restauracemi a malebnými zákoutími, no a taky jsem tam mohl až přímo k obřadu doplout na své lodi, což byla má podmínka.

V okolí jsou naše oblíbené ostrůvky s malebnými zátokami a řada míst pro svatební fotky.

Na svatbě jste měli hosty. Jak jste vyřešili ubytování?

Celé jsme to pojali tak, že my dva se ženou a pejskem budeme bydlet na lodi a pro hosty jsme pronajali apartmány.

Ubytování a kotvení jsme vybrali v nedaleké dobře chráněné zátoce, kde jsme se mohli se svatebními hosty navštěvovat a přitom stále mít soukromí svého plovoucího ostrůvku.

Strávili jsme zde společně krásné čtyři dny a kromě svatebního dne jsme své hosty brali na výlety lodí do našich oblíbených zátok.

Bylo to velmi příjemné a uvolněné, měli jsme na všechny a hlavně jeden na druhého dostatek času.

Co jste dělali po svatbě?

U lodě na nábřeží jsme si nechali nachystat stolek s občerstvením a šampaňským na přípitek.

Ukázalo se, že dopolední bouřka a déšť měly pro nás velmi pozitivní efekt, historické centrum Trogiru a nábřeží se vylidnilo – měli jsme ho v podstatě sami pro sebe, byl to nádherný bonus, dokonce bych řekl, že jsme ten den vyhráli jackpot.

Po svatebním focení na nábřeží u naší lodě jsme se i se svatebčany už auty přesunuli na naše oblíbené místo s krásným výhledem na moře na vedlejším ostrově Čiovo, kde pokračovalo svatební focení až do západu slunce.

Měli jste i svatební hostinu?

Ano, svatební večeři jsme měli ve velmi příjemné konobě (pozn. chorvatská restaurace / taverna) kousek od nábřeží.

Každý si objednal, na co měl chuť. Žádná polévka s játrovými knedlíčky a obligátní svíčková, ale v mém případě pravé dalmátské ligně na žaru (pozn. olihně na grilu), po kterých se můžu utlouct, a i patrový svatební dort byl.

To nejlepší přišlo úplně na konec, když jsme po svatební večeři vyšli ven a hosté auty odjeli zpět do svých apartmánů.

Ano? Tak to nás obzvlášť zajímá…

Svou novopečenou ženu jsem si odvedl na svou jachtu a společně jsme vypluli do noci. A že to byla ta nejkrásnější středomořská noc, co jsem kdy zažil.

Byla úplná tma, voněly pinie, nad hlavami nám svítilo planetárium, sem tam problikl nějaký maják a naše loď se tiše vznášela na vlnkách, ve kterých se zrcadlila snad celá sluneční soustava s miliardou hvězd.

Bylo to jako výjev z Pirátů v Karibiku, kdy se loď vznáší hvězdným prostorem a tiše pluje vpřed.

Zapnul jsem autopilota a společně jsme si sedli na přední palubu a vychutnávali sílu okamžiku, bylo to nezapomenutelné a pro mě snad nejsilnější moment z celé svatby.

Kdybys měl váš svatební den shrnout, byl takový jak sis přál?

Náš svatební den byl úžasný. Byl jen o nás, byli jsme to my, na nic jsme si nehráli, byli jsme přirození, ve svém živlu a bez kompromisu.

Byla to taky pěkná alegorie našeho života a jsem moc rád, že ta krásná nevěsta se stala mou ženou a jsme spolu už šest let.

Rád na to vzpomínám, bylo to víc než "svatba", bylo to zasvěcení.

Nikdy před tím bych nevěřil, že něco takového kdy řeknu, ale teď jak se o tom bavíme, tak to tak opravdu cítím a uvědomuji si, jak důležité to pro náš partnerský vztah je.

Věřím, že člověk je archetypální tvor a obřady tak pro nás mají velký význam a neměli bychom je podceňovat.

Připomeňme jen obřady korunovace králů, pasování rytířů, promoce, dosažení plnoletosti atd. Jsou to prostě momenty, kdy bychom se měli zastavit a připomenout si, že jsme dosáhli nějaký důležitý milník a že je s tím spojeno něco vyššího, co bychom měli ctít.

Se ženou tak určitě plánujeme obnovu slibu při kulatém výročí svatby, např. během symbolického obřadu na pláži na Maledivách nebo našem oblíbeném Mauriciu.

Moje žena sice není zrovna plážový typ, jak sama říká, ale na toto se těší. O vztah je třeba pečovat a k tomu patří i připomenutí si, proč jsme si tehdy řekli to své ano a co jsme v tu dobu jeden ke druhému cítili.

Děkujeme Petrovi za rozhovor a přejeme mu a jeho ženě jen to nejkrásnější, hlavně ať se jejich láska každým dnem prohlubuje a vzkvétá.

Použité foto: archiv YachtWedding.com