Na vlastní svatbu v Chorvatsku připlul jachtou. Málem ji nestihl.

Petr se ženil v chorvatském Trogiru. Svatba v zahraničí pro něj byla tou nejlepší volbou. Jako náruživý jachtař na svou svatbu plul lodí.

To už samo o sobě musí být hezkým zážitkem. Jenže ten Petrův je vskutku jedinečný. Přenesme se v čase několik let zpět do jeho dne "D", na jeho svatbu v Trogiru.

Petře, tak jak jsi tedy prožíval svůj svatební den?

Kotvili jsme v romantické zátoce poblíž Trogiru a ráno jsem tak svou budoucí ženu vylodil na pomocném člunu a vrátil se zpátky na jachtu, kde jsem až do obřadu zůstal sám.

Rád bych teď řekl, jak jsem si zaplaval a relaxoval na sluníčku, ale pravda je, že v rozporu s předpovědí počasí přišla průtrž mračen se silným větrem a krupobitím.

Kotvil jsem v dobře chráněné zátoce, ale i tak měla kotva co dělat, aby ten nápor větru v poryvech udržela. Naštěstí co na moři rychle přichází taky rychle odchází a počasí se brzy uklidnilo, ale déšť nepřestal. Já osobně mám takové to baltské počasí s větrem a deštěm na lodi rád, ale na svatební den se to jaksi moc nehodí.

Počasí nepočasí, když nadešel čas, bylo třeba zvednout kotvu a doplout k oltáři, plavba mi dle plánu zabrala necelou hodinku a protože pořád ještě nepříjemně pršelo, oblékl jsem si žluťáky, takový žlutý gumový oblek do nepohody pro jachtaře, a cestou u kormidla a lan od plachet vzpomínal na vývoj našeho vztahu a vymýšlel svůj svatební slib.

Teď si asi všichni představují ženicha bojujícího s vlnami o holý život, jak se řítí za silného deště po rozbouřeném moři vstříc své lásce. Jak jsi to nakonec zvládl?

Dobře 🙂

Než jsem doplul do Trogiru, tak úplně přestalo pršet, vysvitlo sluníčko a už to vypadalo, že se vše začíná v dobré obracet. Jenže Trogir je poměrně rušné místo a velké výletní lodě, které měly ráno odplout, zůstaly vyvázané na nábřeží ve třech řadách vedle sebe.

Kvůli počasí vše na nábřeží nabralo skluz a já jsem se neměl se svou jachtou kde vyvázat. Měl jsem sice rezervaci, ale za daných okolností to bylo úplně k ničemu.

Byl jsem zoufalý a jen s lodí kroužil kolem, jako když hledáte volné místo na přeplněném parkovišti kde víte, že žádné není. Po tom krupobití ještě tohle, bylo to strašné, osud nás pěkně zkoušel.

To je teda situace, co jsi nakonec udělal?

Čas neúprosně utíkal a ze břehu už na mě mávali svatebčané, že si mám pospíšit ke kadeřníkovi, jinak svou svatbu nestihnu.

Nedalo se nic dělat přirazil jsem bokem k jedné z výletních lodí s názvem Romantika a jejímu kapitánovi přes vysílačku vysvětlil svou situaci – že mám za chvíli na pevnině svatbu a nutně se potřebuji vylodit.

Kapitán i celá jeho posádka mi hned s pochopením přispěchali na pomoc, mou jachtu jsme vyvázali k jejich boku a já ještě ve žluťácích a s VHF vysílačkou v ruce vysprintoval do kadeřnického salónu, který je jen pár metrů od svatebního místa.

S kapitánem výletní lodě jsme byli domluveni, že na mě počká a hned jak budu u kadeřníka hotový, tak se přes vysílačku spojíme, já se vrátím zpátky na loď a "přeparkujeme", protože oni musí vyplout.

To měli v kadeřnictví docela vzrůšo, že?

Vletěl jsem tam jak velký vítr, ještě ve žluťácích a způsobil opravdu nemalý rozruch. Myslím, že žádného ženicha do té doby nezvládli připravit tak rychle.

Z kadeřnického křesla jsem hned utíkal zpátky na jachtu. V tu dobu už všechny lodě byly pryč a po převázání bylo celé nábřeží moje.

A co bylo potom? Stihl jsi svatbu?

Ano. Rychle jsem se ze žluťáků převlékl do svatebního, zavřel loď a utíkal zpátky ke svatebnímu místu.

Mezi lidmi jsem při tom koutkem oka zahlédl svou nevěstu, byl to jen okamžik, zlomek sekundy, lidé na náměstíčku se rozestupovali a spontánně provolávali gratulace, fakticky jsem z ní viděl jen kus závoje, ale byl to snad ten nejkrásnější pohled, co jsem kdy viděl.

No a pak už byl svatební obřad, řekli jsme si sliby, potřásli rukama s našimi hosty a udělali prvních pár svatebních fotek. K tomu všemu nám celou dobu hrál a zpíval chorvatský kytarista tradiční dalmatské písně, netušil jsem, že to bude tak super.

Chtěl bys, aby bylo tenkrát něco jinak? třeba právě to počasí?

Ani náhodou. Celý náš svatební den bylo jedno velké vzrušující dobrodružství.

Svatba u moře v Chorvatsku byla naprosto nejlepší volba a nic bych na tomto rozhodnutí zpětně neměnil.

Byl to silný a pozitivní zážitek, kde jsem se cítil přirozeně, a na který upřímně rád vzpomínám. Navíc jsem si bral svou ženu, která je to nejlepší, co mě potkalo.

Děkujeme Petrovi za to, že s námi sdílel své zážitky a přejeme mu, aby jeho manželství bylo den ode dne krásnější.

Použité foto: archiv YachtWedding.com